Výskyt: Křižáka okenního můžeme nalézt na mostech, plotech a budovách. V České republice je považován za vzácný druh jen s několika místy nálezu. Popis: Zadeček je vejčitý. Po stranách přední části dorsální strany zadečku nacházíme nejčastěji párovou černou, hnědou nebo vzácně červenou skvrnu. Folium tvoří často stříbřitá skvrna. Folium je tmavě lemované, okraj zadečku bývá většinou tmavě hnědý nebo černý. Je zde možná záměna s hojnějším křižákem stříbřitým – Zygiella atrica (C. L. Koch, 1845). křižák okenní nemívá světlou, žlutohnědou hlavohruď a nohy. Tmavší jedince s hnědou hlavohrudí a nohama můžeme rozeznat pomocí tmavého pruhu jdoucího ve střední linii hlavohrudi: křižák stříbřitý jej má užší, z oblasti očí navíc může na každé straně vybíhat krátký tmavý proužek na každé straně. křižák okenní má střední pruh širší, do celé hlavové oblasti se navíc trojúhelníkovitě rozšiřuje. Nejspolehlivější determinace je dle pohlavních orgánů. Samce rozeznáme dle délky makadel – křižák stříbřitý má makadla dlouhá, okenní krátká. Nohy jsou zřetelně kroužkované. Dospělá samice může dorůst asi 12 mm, samec 6 mm. Doba výskytu: Dospělce najdeme s výjimkou zimních měsíců prakticky po celý rok. Síť: křižák okenní staví nevelkou, hustou, pevnou síť. Na kořist většinou reaguje brzy. Velmi rychle se pohybuje a na síti se snaží strávit co nejméně času. Zřetelné signální vlákno je spojeno s úkrytem vystlaným hustou pavučinou. Je-li úkryt nad úrovní centrálního políčka sítě, v části sítě, za níž vede signální vlákno, se nachází tzv. chybějící sektor (missing sector), kde je síť vystřižena do kruhové výseče. V případě, že je chybějící sektor velký (asi 40 stupňů), křižák může výseč zalepit několika vlákny. Pokud je úkryt ve stejné úrovni jako centrální políčko, výseč chybí a síť je pravidelná. Sedět pavouka na síti přes den nenajdeme, aktivní bývá v noci. Potrava: křižák okenní loví především menší létavý hmyz.
© Araneidae-cz