Výskyt: křižák stříbřitý obývá mosty, budovy, ploty, zahrady, parky i okraje lesů. Je to hojný druh středních a nižších poloh. Popis: Zadeček je vejčitý. Po stranách přední části dorsální strany zadečku nacházíme nejčastěji párovou černou, hnědou nebo červenou skvrnu. Folium tvoří často stříbřitá skvrna. Folium je tmavě lemované, okraj zadečku bývá žlutý, tmavě hnědý nebo černý. Je zde možná záměna s křižákem okenním – Zygiella x-notata (Clerck, 1757). křižák okenní nemívá světlou, žlutohnědou hlavohruď a nohy. Tmavší jedince s hnědou hlavohrudí a nohama můžeme rozeznat pomocí tmavého pruhu jdoucího ve střední linii hlavohrudi: křižák stříbřitý jej má užší, z oblasti očí navíc může na každé straně vybíhat krátký tmavý proužek na každé straně. křižák okenní má střední pruh širší, do celé hlavové oblasti se navíc trojúhelníkovitě rozšiřuje. Nejspolehlivější determinace je dle pohlavních orgánů. Samce rozeznáme dle délky makadel – křižák stříbřitý má makadla dlouhá, okenní krátká. Nohy jsou zřetelně kroužkované. Dospělá samice může dorůst asi 10 mm, samec 6 mm. Doba výskytu: Dospělce najdeme s výjimkou zimních měsíců prakticky po celý rok. Síť: křižák stříbřitý staví nevelkou, hustou, pevnou síť. Na kořist většinou reaguje brzy. Velmi rychle se pohybuje a na síti se snaží strávit co nejméně času. Zřetelné signální vlákno je spojeno s úkrytem vystlaným hustou pavučinou. Je-li úkryt nad úrovní centrálního políčka sítě, v části sítě, za níž vede signální vlákno, se nachází tzv. chybějící sektor (missing sector), kde je síť vystřižena do kruhové výseče. V případě, že je chybějící sektor moc velký (asi 40 stupňů), křižák může výseč zalepit několika vlákny. Pokud je úkryt ve stejné úrovni jako centrální políčko, výseč chybí a síť je pravidelná. Číhat na síti můžeme pavouka přistihnout pouze v noci. Potrava: křižák stříbřitý loví především menší létavý hmyz.
© Araneidae-cz